Jídelníček

/ je dobré býti „in“? /

V roce 1910 šel úředník na vepřovou na houbách domů,

miloval ovšem i dušenou kapustu a k tomu

pak dostal polibek od ženy,

bylo dvanáct, čas oběda,

vyměnil si kapesník

a naplánoval si jinak čas večeře,

bylo totiž úterý

a šel, dnes výjimečně místo středy,

na karty do hospůdky U barona…

za pár let jí asi zavřou, on to neví…

Na karty a na potlach

s lékárníkem, doktorem duší a těl a taky doktorem práv,

stavitel snad přijde taky,

možná pozdě, ale určitě i se svým pocitem

omezené jistoty termínu dokončení čehokoli…

Robert Musil pomalu usrkává těžké červené

a opatrně nechává rodit skicu Muže bez vlastností,

myslí na něj, trochu se ho bojí,

Bože, proč jen všude kolem

tolik jich je,

má na to snad vliv, že je pátek?

Patrně nepatrný,

Ten muž je totiž podobtrojí…

Bohéma někdy na sekeru,

jindy zase zaplatí,

směnkou, drobnými či retuší,

krásně směřuje, pořád někam směřuje,…

/ právě, pořád na všem něco má, do všeho rýpe a s ničím nikdy

není spokojena, je nezničitelná a skoro se nedá koupit ! /

tentokrát míří

z hospůdky na Hlavák,

natěšený zmatek,

žádný kufr, koňskej salám a pár flašek,

jdou sice pomalu, ale vlastně spěchají,

vlaky z Prahy do Paříže praskaj ve švech,

básník ještě našel místo,

malíř si dá poslední natočený,

poslední český,

pak v uličce postojí…a

pak rovnou do kavárny Rottondo

Absint se chladí,

Milenka spí…

Děvky a Múza,

Múza a inspirace,

Inspirace a děvky

A proklatě milovaná tvorba,

Žádná blbá a pravidelná práce…

Domů se nepíše, tam na mě čekají…

Zlatníci u Alžbětina mostu,

napůl v Budě a napůl v Pešti dnes zavírají o něco dřív,

spěchají ke svému domu,

ke vchodu  U velikonočních Jezulátek

zapálit sedm ramen voskových,

natěšeni,

o tom, co bude,

píší v nezlatavých žalmech,

jen když Kaini všichni spí.

O něco později pak

Vary Karlovy

hostili Ivana a lily šampaňské a lítaly akcie,

ulice azbukou,

české leč nečeské,

/ ti starší tlumočí, tudy šel Karel IV. a támhle spal Janáček /

Voloďo izvini,

Zvelb mi fasádu a kup si mě,

Jmenuji se Jan, příjmením Panáček

Prorůstá tržnice do srdce Čech,

Nezbude tradice,

vykvete pech.

Prorůstá žranice už do nás všech.

Pivo dovnitř, snad báseň ven…?

Zamkněte mozky

Hýčkejte chmelnice…